Eger/Cheb
... léto do podzimu dralo husí peří...
Šeřilo se dřív... léto do podzimu dralo husí peří, klopýtalo nízkým sluncem přes bramborové řádky zimu. Před panelákem u popelnic Němec Ajznštajn v hnědém kabátci se štětinatým hřbetem – a děti posměváčci končily v pytlích z juty. Papír na otop odvážel na píchlé kárce nikdo neví kam. Umím utíkat… Na strom obalený hruškami vyšplhala jenom Milena. Hoď mi sem nahoru cihlu nebo kámen, dělej! Hned! A cihla bumerang vzápětí přistála na mé hlavě. Dědek Ajznštajn vypadal přes krvavou clonu ještě děsivěji. Má lebka štětiny? Jak dlouho bude trvat, než se udusím v jutovém pytli od hlíny? Tati? Něco mi zakrylo celou hlavu. I po letech mám před očima zeleň chirurgické roušky a v jizvě jehlu s catgutem. Mutter, šla pro dcera, Tochter! Schnell! křičel ten podvečer starý Ajznštajn do našeho domovního telefonu.
Léta Páně 2025, dne 5.5. věnováno autorem
irena Mondeková
|